y, takže vám vaše cesta do hotelu může připadat téměř jako horror. Hned jak vystoupíte před hotelem z autobusu nebo mikrobusu, vdechnete nepopsatelnou směsici neznámých pachů se smogem a ovane vás dusné a vlhké horko, o kterém jste v podchlazeném autobuse neměli ani tušení, a všechny zvuky ulice rázem zesílí do téměř nesnesitelných decibelů. Prostě - ty první dojmy z Bangkoku na vás většinou dolehnou jako rána palicí. Jistěže hodně záleží i na kvalitě ubytování – v horším případě se vám může stát, že se octnete v hotelu sice příjemném, ale v prostředí nevzhledných betonových krabicovitých činžáků pod několikaúrovňovými nadzemními křižovatkami dálnic s nadzemní dráhou, a v ulici s osmi přecpanými jízdními pruhy. V duchu vás pochopitelně vyděsí představa, že byste nedejbože museli vyjít do té neutuchající vřavy, ve které si chodec nutně musí připadat jako lovná zvěř. Jsou ovšem resorty s hotely, jejichž úroveň předčí všechna očekávání, s upravenými tropickými zahradami například v 10. podlaží a bazény třeba v dvacátém, kde proplouváte mezi umělými ostrůvky obtíženými drinky a občerstvením a kde vám personál nedovolí, abyste probůh sami něco zvedli nebo dokonce nesli a splní vám i ta přání, která vás zatím ani nenapadla (kdybyste takové chtěli navštívit, tak je to například Conrad v Ruam Rudí nebo International resort v Pratunamu či nejvyšší hotel ve městě Bayoke, nebo Grand Hyatt Erawan a samozřejmě celá řada jiných), ale to už je trochu méně běžná cenová kategorie. Pokud vám však vaše cestovka kromě standardního ubytování zařídila i prohlídku nejatraktivnějších pamětihodností ve městě, je velmi pravděpodobné, že si své první nepříznivé dojmy poopravíte.
A zážitky z návštěv až neuvěřitelně půvabných paláců a watů jako z pohádek ( wat je zhruba kombinace našeho kostela s klášterem v buddhistickém podání) vás zcela okouzlí – tedy pokud nejste zcela imunní vůči od Evropy tak odlišné kráse tradiční thajské architektury. První den pobytu v Bangkoku bezpochyby navštívíte Royal Palace ve čtvrti Ratanakosin s templem Smaragdového Buddhy, což je vlastně takové duchovní a politické centrum Thajců, a v jeho sousedství wat Po, (celým názvem Wat Phra Chetupon), s obrovskou pozlacenou sochou ležícího Buddhy, dlouhou 46 a vysokou 15 m. Letos poprvé jsem tam četl nápisy, které varovaly před kapesními zloději – a to nikoliv Thajci, což bylo výslovně zdůrazněno. (Kdo trochu poznal thajskou mentalitu ví, že ani ten nejhorší thajský vyvrhel by nikdy neprovedl nic nekalého na posvátných místech.) Pokud se zdržíte v Bangkoku ještě pár dní, navštívíte pravděpodobně wat Traimit v čínské čtvrti s pětitunovou sochou Buddhy z ryzího zlata, dále nejvyšší „horu“ Golden Mount s obrovskou věží „chedi“,postavenou na zřícenině staré pagody, která je vlastně tím nejvyšším kopcem v Bkk, a dále asi navštívíte neuvěřitelně pohádkový wat Arun na druhé straně řeky Chao Phraya v části Thonburi. Když budete mít štěstí a dobrého průvodce, půjdete se možná podívat do skanzenu nejpozoruhodnějších khmerských a siamských historických staveb Mu
ang Boran (postavených věrně v měřítku 1 : 10), a třeba do krokodýlí farmy s fascinujícím krokodýlím show na předměstí Samut Phrakan - ale to už je program nejméně na 5 nahuštěných dní. Pokud si pobyt v Bangkoku ještě o něco prodloužíte, podíváte se na plovoucí trhy či do obrovské tržnice pod širým nebem v Chatuchaku nebo možná ještě navštívíte areál druhého královského sídla ve čtvrti Dusit či hadí farmu s hadími show. Na celou řadu neobyčejných muzeí vám pravděpodobně nezbude čas a jen náhodou se můžete dozvědět, že má Bangkok také zcela mimořádné safari a ZOO. Pro náruživější turisty je tu množství go-go barů v Patpongu s dívkami, lascivně se omotávajícími kolem nablýskaných tyčí, nepřehledné množství hospůdek od 6. cenové třídy do exkluzivních (pro ty nejnáročnější je možno doporučit už zmíněný Erawan). Pro zájemce o všechny možné druhy thajských masáží se nabízí obrovská nabídka ve velmi dostupných cenách a v kvalitě rozhodně vyšší, než jakou třeba nabízí thajské masážní salony v Praze. 
hajců my, bílí) říkají Sky train a Thajci „bí tý es“ – Bangkok Transfering system. Pro centrum je charakteristická permanentní obrovská výstavba většinou architektonicky mimořádně vyprojektovaných výškových budov, které – Praho div se - stojí zpravidla v plné parádě do roka od prvního kopnutí i s upraveným okolím. Krásně řešená je část Pratunam a centrum na okraji pozoruhodného parku Lumpiní, kam se chodí ráno Thajci všech věkových kategorií věnovat všemožným pohybovým aktivitám. V Bkk také můžeme sledovat neobyčejně rychlou výstavbu dopravní infrastruktury a po roce můžete na vlastní oči vidět, kolik přibylo nadzemních křižovatek, stanic sky trainů nebo kilometrů nadzemních highway . Tato zběsilá výstavba s sebou pochopitelně přináší i stinné stránky v podobě hluku, smogu, nepohodlí obyvatel a neúměrného růstu megapole, ve které jsou sice dopravní problémy řešeny mimořádně velkoryse, ale často necitlivě vůči městu a jejím obyvatelům. V okrajových částech Bangkoku rostou jako houby po dešti půvabná satelitní městečka pro střední třídu a bohatší vrs
tvy, vzdálena překotnému dopravnímu ruchu. Jsou oplocena, hlídaná kamerovými systémy a samozřejmě vybavena bazény, parčíky, hřišti, fit centry a některými službami, jako třeba kyvadlovou dopravou obyvatel do centra klimatizovanými mikrobusy. Jedno takové (Bangkok village) jsem měl možnost dobře poznat. Ve městě jsou rovněž obrovské moderní obytné objekty (kondominia) s malým parkem uprostřed a se zasklenou nebo zasouvací střechou nad ním, s podzemními garážemi, obchody, servisem, fitcentry a bazény – bydlí tam často zaměstnanci ambasád nebo obchodní zástupci. To, co jsem tu uvedl, je pořád jenom pouhý zlomek toho, čím Bangkok oplývá, je to jenom taková špička ledovce. (Když jsme u toho ledu, tak je zde také několik oblíbených kluzišť, některé v patrech velkých obchodních domů.) 
edchozího historického hlavního města Ayutthaya Barmánci ) vyhlásil král Rama I., zakladatel dynastie Chakrí, Bangkok novým hlavním městem. Thajci svému městu říkají Krungh Thep (Velké město andělů), což je pouze trapný začátek celého názvu města, jak ho pojmenoval král zakladatel, totiž „Veliké město andělů s uloženými božskými klenoty ve velké nepokořené zemi, ve slovutné a vynikající říši, rozkoší plné hlavní město devíti božských drahokamů, nejvyšší královské sídlo a palác, božské útočiště a živoucí místo reinkarnovaných duší“. (Doufám, že jsem vás tím názvem příliš neunavil.) Bangkok, jak městu říkáme my Farangové, byl název malé kolonie Francouzů na břehu řeky Chao Phraya v Thonburi, a znamená „Vesnici planých oliv“. Je plno neuvěřitelných kontrastů –je to místo krásné a promyšlené moderní architektury s thajskými prvky a na druhé straně se šerednými betonovými krabicemi nevzhledných nevysokých činžáků, zadrátovaných spletí elektrických vedení, místo klidu a míru nesčetných watů a cholerického ruchu ulic, rozhazovačného přepychu a chudých slums, s důstojností a krásou královských paláců a templů (phrasat) a na druhé straně s vyzývavostí vykřičených čtvrtí, fantastické dopravní infrastruktury a páchnoucích klongů (kanálů),
sloužících dopravě po vodě nejen v chudších čtvrtích, divadelní budovy Siam Niramit s nejvyšším divadelním prostorem na světě a na druhé straně s čínskými divadelními představeními pod mostem na špinavém tržišti, s přepychovými dopravními prostředky a vzorně čistými vlaky sky trainu a metra a jejich protipólem - se špinavými rikši a tuk-tuky (motorovými trojkolkami), s všudypřítomnými lidovými trhy, hospůdkami, jídelničkami a obchůdky pod širým nebem na jedné straně a neuvěřitelně přepychovými moderními obchodními megacentry v bohatých částech města – a tak by se mohlo ve výčtu těchto neuvěřitelných kontrastů pokračovat třeba popisem China townu pěkně dlouho. 
m se projevuje jakási vstřícná člověčina a porozumění se smyslem pro humor a s citem pro jistou mez, za kterou se nejde, a to jak u těch bohatších, tak v prostředí středních a chudších vrstev. A pokud se přátelsky usmíváte vy, tak se téměř každá tvář automaticky roztáhne k úsměvu a bez ohledu na jazykovou bariéru jsou ledy rychle prolomeny. Jen tak pro zajímavost se zkuste někdy na někoho cizího usmát tady v Praze – buď na vás pohlédne s podezřením, že se mu pošklebujete, nebo vám dá jasně najevo, že jste cvok a při tom se nejspíš preventivně zamračí – nebude si přece s kdekým zadávat, že. 